Přejeme si čistější ovzduší, chutnější potraviny a zachování nedotčenosti přírodních krás. Filtr pevných částic napomáhá k tomu, aby se z aut do ovzduší nedostávalo tolik škodlivých látek. K čemu vlastně slouží, jak přesně funguje a kdy je nutné ho vyměnit? Kdo by chtěl čichat výfukové plyny automobilů? Možná je to příliš otázek pro začátek tohoto článku, ale toto téma jich opravdu tolik vyvolává. Jen málo kdo totiž tuší, k čemu se filtr pevných částic používá nebo kde se nachází.

Za lepším ovzduším vstoupila v roce 2009 na scénu euro norma, která zpřísnila, co můžou automobily do ovzduší vypouštět. Například u naftových motorů se celá problematika zpřísnila pětinásobně. Zákony tak povolují pouze pět gramů tzv. Sazí na 1000 ujetých kilometrů.

Bez filtru toho automobilka prostě nedosáhne

Euro 4 je platná již od roku 2005 a dovolovala ještě 0,025 gramů na kilometr. Do tohoto limitu se spousta aut ještě vešla i bez filtru pevných částic. Od roku 2009 je musí mít všechny naftové motory. Bez této skutečnosti by se takový vůz vůbec nemohl prodávat v rámci celé EU.

Co jsou pevné částice

O čem se to tady vůbec bavíme a co ta euro norma reguluje? Ve své podstatě se jedná o saze, jejichž velikost je prakticky mikroskopická. Okem není vidět a jsou schopné se nepozorovaně dostat přes nos, průdušky, průdušnice až do plicních sklípků, kde se usadí. To pak způsobuje astma, dýchací potíže, rakovinu plic a další komplikace. Od dob, co brázdí naftové motory svět, se zvýšila pravděpodobnost výskytu rakoviny o celých 40 %.

Vyřešeno filtrem

Právě z těchto důvodů zde máme filtr pevných částic, aby se tyto saze nedostávaly do ovzduší, kde dokážou nadělat opravdu velkou škodu. První problém nastává po ujetí 800 kilometrů. Filtr se jednoduše ucpe. Jemné částice je potřeba spálit a celý filtr pevných částic zregenerovat. Z technického hlediska to není vůbec složité, stačí vyprodukovat teplotu okolo 600 °C a saze se jednoduše vytratí.

K tomu vám postačí deseti minutová konstantní rychlost lehce přesahující 100 km/h po dálničním úseku. Ovšem, co když se na dálnici nedostanete a bloudíte ve městě za zhuštěného provozu? U moderních vozů naleznete aktivní regeneraci. V takovém případě se stříkne na filtr nafta a následně zažehne, čímž se docílí podobného efektu.

Oprava není levná

Filtr pevných částic má svou životnost a většinou je ho potřeba vyměnit po 150 tisících kilometrech. Pokud se vám rozsvítí žlutá kontrolka, musíte okamžitě na dálnici a vozidlo co nejrychleji protáhnout. A teď si představte, že úplně první filtry měly životnost něco kolem 60 tisíců najetých kilometrů a jejich repas nebo výměna stála asi 100 000 korun. Jednalo se o naprosto absurdní částku, z čehož majitelé aut radost neměli. Dnes se cena dostala do mnohem příznivějších hladin a ve většině servisů se vejdete do částky nepřevyšující 15 000 Kč. Dokonce i tato částka je pro mnohé neadekvátní, proto se uchylují k dalšímu řešení.

Odstranění filtru

Vyříznutí filtru pevných částic a zakamuflování této operace před elektronikou není vůbec složité. K tomuto úkonu není složité nalézt firmu, která vám filtr pevných části odstraní za několik tisícovek. Podle statistických odhadů se v České republice může pohybovat až jeden milion automobilů bez filtru pevných částic. To by bylo sice elegantní řešení, ovšem to vám přidělá jen starosti navíc. Vozidlo rozhodně neprodáte v bazaru a neprojde technickou. V zahraničí vám dokonce zabaví značky a nechají vás vozidlo na vaše náklady odtáhnout a spravit. Teprve až po té dostanete značky nazpět. Připravte si mimo jiné asi 135 tisíc pokutu, taková je například v Rakousku.

Tím to však nekončí. Euro má neustále tyto limity zpřísňovat až vytlačí naftové motory s oběhu a nebudou se již vyrábět. Postupně tak budou ze silnic mizet a jejich náhradníky se stanou elektromobily a hybridé.

Srovnejte nabídky a získejte nejlepší pojištění pro Váš vůz

Chci nejlepší nabídku

Žádné komentáře

Napište komentář

Vzpomínka na ZŠ * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.